Jako koráb Noe po potopě
Na Araratě si spočinul,
Tak i náš, když na Říp doplynul,
Konav cestu dlouhou po Europě;
Zatím kouzly jakovési stropě
Milek pravou rukou pokynul,
Tu se otec Čech k nám přivinul
Selzami ten verch svůj celý kropě;
Potom zalkal, že se střásla země,
A tak smutný, téměř hněvivý,
Z chlumu toho zmizel zase němě;
Předčily však mnohem, tato pustá
Mlučelivost a hněv horlivý
Výmluvností, Ciceronská usta.