Jako plavec radostivě tleská
K břehům vůni odtad nesoucím,
Kde se Indus rouchem květoucím
Skvostně šatí, co choť kmentem hezká:
Tak mým sladce rozkoš mnohobleská
Sardcem proletěla třesoucím,
Když sem hlas tvůj uchem žádoucím
Slyšel opět, milá řeči česká!
Třikrát štastných, jenž tě mají, vnuků,
Dědictví všech jiných dávnější,
Pelné síly, krás i libozvuků!
O že jedno předce smutně hrozí,
To, že v této zemi krásnější
Jazyk mají nežli sardce mnozí.