I sám Milek přišel ku veselší
Mysli raduje se velice,
Když sme z oné Slavů kostnice,
Germanie, vyšli k cestě delší;
Plesal, škeřil zoubky sněhu bělší,
Pyšně rozpávil své letice,
Slovem, tu hned ode hranice
Kohout na svém smetisku byl smělší:
Ba i se mnou, vyjasnivši čelko,
Novou provodilo šálenost,
Toto milé, krásné strašidelko;
Radost nám i jaro povýšilo,
České hory měly zelenost,
Po loukách se kvítí rozbarvilo.