Třebas teplé selzy z očí leji
Po těch hájech tu a rovinách,
Předce plesám v duše hlubinách
Víc a více každém při kročeji;
Všudy dobře doma najlépěji,
Parom po všech všudy cizinách!
Ach mně ve Slavenských krajinách
Sama zem už voní příjemněji:
Pro mne nejsou cesty světoběžné,
Příchod, kde nás nikdo nečeká,
Odchod, při němž nelká sardce něžné,
Lidé, s nimiž řeč nás nespojuje,
Budoucnost ni dávnost daleká,
taková pout vyhnanství mi sluje.