Snadno bylo volit Parisovi
Jednu ze třech v řecké pustině,
Když mu různem stály bohyně
Rozdělené krásou, mocí, slovy;
Oči lehko snesou, když se nový
Řádně za darem dar vyvine,
Zniklý v sardci druhým pomine
Účinek, an čas i místo hoví:
Ale komu dáno směle zříti
Tam, kde v těsném blesku směsice
Všech krás duše, těla vůkol svítí?
Já si oči rukou musím krýti,
Anť se v jedné, onna trojice
Bohyň, jedním rázem na mne řítí.