Jakby všecky cnosti vůkol stály,
Když ji ruka boží tvořila,
Ta puk duše v růži nosila;
Ta zpěv, ta ples vedla, jiné hrály;
Stroj spal ještě, jen se rtíky smály,
Houfem běží chasa spanilá,
By veň dar svůj každá vložila,
Cnosti ušly: tvor vstal dokonalý:
Tak vše při ní outlé, čisté, lehké,
Tak vše kryje stydu opona,
Že to nelze vypsať ruce křehké;
Ve tmě tak z ní line oslona,
Ba i ve dne, jestli při ní sedím,
Raděj v slunce než jí ve tvář hledím.