Paroloď tu zase Milek skoval,
By sme šli té věci na stopu,
Pustil v krevavou tu potopu
Ji a z moře Rénem vzhůru ploval;
Nedlouho, ai plamen vyblukoval
Od země až nebes do stropu,
Který šíře celou Europu
Jiskrami a bleskem napelňoval:
My sme pout k té uspíšili stránce,
Uzřevše pak obraz hranice,
Víme, že sme přišli do Konštance;
Oheň ten prej století tu svítí
A Rén, moře, řeky, studnice
Nemohou jej nijakž zahasiti.