Nikdý takým záře šarlatová
Východ nejasnila plamenem;
Jaký v tomto zraku spářeném
Blesk a oheň Lada vždycky chová;
Nikdý takým štětka jara nová
Růže nebarvila červenem;
Jako v obličeji vznešeném
Rdí se tuto květobrána rtová:
Aniž bylo pružnatější zlato
V luku Svatopluka tětivy,
Níž svět ztřásl; jako náruč tato;
A co bájka vymyšlená říká,
Ej hle, tu je skutek pravdivý:
Noha, jenž se sotva země týká.