Nejkrásnější nade všecky ctnosti,
Ctnost, jenž vlastní ctnosti zakrývá,
Pohled, jehož krotkost stydlivá
Jest jen větší zrádcem spanilosti;
Srdce, jen mu trůn dej všemožnosti,
Ráje po vší zemi rozsývá,
Rtíky, z nichž se zdravý ozývá
Rozum v liboplynné výmluvnosti:
O, kde svítíš, hvězdo utěšená,
Jsyli v skutku, drahý předměte!
Čili jen sen marný zlatých časů?
I ne, žije! – žije? Líbých hlasů
Struny k chvále její zavzněte,
Aj hle mně je, mně je zaslíbena.