Nejkrásnější nade všecky cnosti,
Cnost, jenž vlastní cnosti ukrývá,
Pohled, jehož krotkost stydlivá
Jest jen zrádcem větší spanilosti;.
Srdce, jen mu trůn dej všemožnosti,
Ráje po vší zemi rozsívá,
Rtíky, z nichž se božský ozívá
Rozum v liboplynné výmluvnosti:
O, kde svítíš, hvězdo utěšená,
Jsili v skutku, drahý předměte!
Čili jen sen marný zlatých časů?
I ne, žije! – Žije? líbých hlasů
Struny k chvále její zavzněte,
Aj hle mně je, mně je zaslíbena.