Mnohý jazyk, Znělky milé, laje
Vám jak upýpavým hříšnicem,
Že ste jeho útlým žvanicem
Košík dali, k tanci s vámi maje;
Ale nač se, skřehlost údů znaje,
Starec k hebkým vtírá mladicem?
Aneb k sněžným blázen hranicem
Béře roucho pálčivého kraje?
Vy ste, kdo vás bez předsudku cení,
Básně, kterým smysel nemizí,
Při tom líbých milovnice znění;
Buďtež tedy volné tomu zvuku,
Který ku slavskému pobízí
Plesu vaši Hesperidky ruku.