Není to zem ani nebe zcela,
Co se z tváře Její vyskytá,
Svatost je to v kráse zavitá,
Duše božská v útlé cloně těla;
Hned mře láskou, hned zas jakby chtěla
Vzhůru letnout, city zamítá,
Do ruk běží, ai v blesk rozlitá –
Světy hvězd Jí plynou vůkol čela:
Ba si tuším všudypřítomnosti
Ode bohů samých půjčila,
Anť mi veždy v očích, v obraznosti;
O rci předce, družko rozmilá,
Jsili trupel, ať si trudu spořím,
Čili anjel, ať se tobě kořím.