„Svantovíte, Bože čtverohlavý!
Byly slova toho šedivce,
Přijmi dík z ust tvého horlivce
Za rok štědrý i den tento hravý;
Chraň i dále dárce požehnavý,
Pole, města, dítky, příznivce,
Dej nám štěstí, počas rozsívce,
Němcům sardce lidské, rozum zdravý:
Aby pode pláštěm náboženstva
Nepáchali v našem národu
Porobu, lest, křivdy, ukrutenstva;
Uslyš nás, ty, jenž si světla pramen!“
Tu vstal do chrámu jda v průvodu
Kněz ten, a lid všecken volal: „Amen!“