Věku chudý, léta nebe sytá,
Háje neúrodné na bohy!
Kam se verhne mladoch ubohý,
Rady pilen, když ním osud smítá?
Bardů sever, Slav měl Svantovíta,
Řek i Říman stolec třínohý,
V naše háje vešly mátohy,
Naší lásce baba losy čítá:
Jenž se předtím mezi lidmi hnuli
Kráse přivtělení bohové,
Nám se kdesi v modru rozplynuli;
Než či slušno, pověz zištné plémě,
Lzeli, řecte moudří časové:
Nebe vyhnat z jeho vlastní země?