V bouři vlun a sardcotrápných citů
K výspě Rygenské loď přiběží,
Kde už na protějším zábřeží
čekal na nás běloň Svantovítů;
Ozdoben byl bleskem drahých krytů,
Zlatým sedlem, svilnou otěží,
Když nás uzřel, hřivu naježí,
Nohou dupá, jako břinkot štítů:
Milek, lokaj, rukou uzdu lapil
Zninoha hned toho pyšného,
I já v střemen vstoupiti sem kvapil;
A tak v klusu, pelní zvědavosti,
Ostrova sme toho celého
Ohlédali vzácné pamatnosti.