Já i Milek živě změnu tu čil,
I hned šli sme odtud k Volínu,
Kde král Dánský Erich, nevinu
Slavskou hrozným nelidskostem učil;
Krajany své před tím městem mučil,
Nahé o kůl je co zvěřinu
Svázav břitvou břicho do klínu
Řezal, ač i život z nich se pučil:
Sardce vyňav živým ukazoval,
A tak rukou svou i šlepějí,
Utočiště toto znesvěcoval;
Bože, myslím, jestli proti svojím
Tito lidé takto běsnějí,
Cože proti cizým, proti mojím?