Při Lipsku, tom Sorbském malosvětu,
Zřeli najředší sme z divadel,
Jeden Francauz koně ukradel
Kozáku, jenž krev lil za Němce tu;
Cválal na něm v najrychlejším letu
Zmocniv sedla se i zubadel,
Ale Slavorus náš popadel
Divně onu Bonapartskou sketu:
Když už téměř z očí se mu tratí,
Kozák na svém perstě zahvízdne,
A kůň s jezdcem hned se k pánu vrátí;
Tento pak, dluh slušný zlodějovi
Složiv za šibalství ohyzdné,
Hladil věrnou hřivu koníčkovi.