Slav i vrahům dobře činit zvyknul
Tak, že pro svou velkou dobrotu
Často přicházívá na psotu!
Takto Milek před Bichinem zkřiknul:
V tomto městě hle ten, co se spiknul
Proti všechněch Slavů životu,
Totiž Jindřich Ptáčník, chropotu
Nectné smerti, rukou slavskou zniknul;
Maďaři jej v boji porazili,
A když zabit chtěli útěka,
Slavové ho mužně ochránili;
Já sem Milku na to, milý brachu,
Vždy i přílišná víc člověka
Láska krášlí, než zlost pelná strachu.