Rádbych sem já zemským tvojim světe
Výhost kdykoli dal marnostem,
Abych přešel k oněm radostem,
Kde Ji nyní hvězdy spatřujete;
Ale jedna pochyba mne hněte:
Zdali, když tam budu za mostem,
Ona nepoletí k výsostem,
Kde zas vyšší dokonalost kvete?
Ode stupně vše se k stupňům vznáší,
Tak je slunce vyšších měsíců
Podruh, jako měsíc země naší.
Jestli i tam roky místo mají,
Ach snad ještě mnoho tisíců
Smutných písní zpívati mi dají.