Černá noc se nad mnou rozkřídlila,
Losů hněvy ještě nekrotnou,
Šíříc bouři strachem těhotnou,
By mi všecky nebes hvězdy skryla;
Kde jest ruka, jenžby sprovodila
Mne skrz cestu tuto mrákotnou,
Jenž by v mého věku lichotnou
Číši, ještě nektar jednou lila?
O ty, kterou v tiché tužbě vzívám,
(Zemské jméno tě již nesluší)
Dejž moc, kdy boj v pokušení mívám;
Snížíšli ty na mne zření krotká,
Co jest, jenž mne více zasmuší
Aneb zlého v šírém světě potká?