Nezná srdce, kdy a kde a jací
Živlové chtí jeho oupadu,
V tisíce se ve svém ouřadu
Milek svodný, oblud přeobrací;
Prška ztichla; líbě žvaví ptáci
K procházce nás vyzvou do sadu;
Ana se mi z ruky k pozadu
Vykradne a stromem zatrmácí.
Huj! tu příval, střely, hromy na mne;
Hasím vůkol plamen hořící,
Jenž se řine z každé krůpě klamné.
Ona v outěk, v houšti, kde se skryla,
Chopím k trestu krásnou hříšnici,
A však křivdu sladce zaplatila.