Nastojte! co vidí oko moje?
Hleď, hleď řeknu mému panoši,
Nahé děti, starci, jinoší
Kryjí se tam za stromy a chvoje;
Kdo ste, asnad vyhnancové z Troje,
Čili indianští divoší?
Slyšavše řeč slavskou v rozkoši
Plynouc usta otevřeli svoje:
Slavové sme, Němci nelidé hle
Z vlasti, z dvorů nás, ba do naha
Z roucha svlékli naše údy zkřehlé;
Pohled jejich roztklivil mne k pláči,
Milek pak se stvořit nezdráhá
Aspoň šaty, co jim vzali dráči.