V procházce té když sme přešli horu,
Tichá přijala nás dolina,
Toto hle jest město Jarina,
Plyne řeč z ust mému divotvoru;
Město to jest – kráčí v rozhovoru –
Věčná hanby Němců rytina,
Neb zde Jindřich Druhý, meršina,
Oběsil dva Slávy z Braniboru:
Oběsil je pro cnost, ne pak hříchy,
Že svůj národ zradit nechtěli,
Proti němuž vedol on boj lichý;
Nalkavše se nade zlobou moc tou,
Potom zjevnou pout sme derželi,
Na Lužické Golgata to s poctou.