Takto v mysli přemítaje, veslo
Spatřím vedle plouti s člunečkem,
Spravované malým chlapečkem,
Tíše tak, že sotvy Labe hleslo;
Labutí dvé v předku jarmě neslo,
V loďce byly střelky s toulečkem,
Zlatohlávku! kam s tím krámečkem,
Kdo si, dím, a co máš za řemeslo?
„Moje matka Lada, a má tetka
Sláva, mne sem k tobě poslaly,
Za průvodce cesty, za nohsledka.“
Usta má, tím hnuta jsouce vabem,
Poručeno Bohu! zvolaly,
A pak sem tam bloudili sme Labem;