Ona lípa, kde sme mnohé ráno
Mnohý večer krásný probděli,
Ona lávka pod ní v jetelí
Tam jsou ještě, těmť ji zříti přáno;
Jak tam nemá bohům býti lkáno,
Kde se proti sobě opřeli,
A co jeden srdci udělí,
Vzdorou jiných stromům bývá dáno;
A však blaze kdo se volně vyhne
Tam, kde nebe válčí se zemí,
Kdož ho, padna v tísni obou, zdvihne?
Ticho tedy ztrátu lkavé zpěvy,
Snáze truchlý nářek oněmí,
Krotkost mírní samých bohů hněvy.