Ozvětež se nářkem hory, doly,
Zavzni žel můj šíře široce,
Ode Rénu až tam k zátoce,
Kterou Dunaj dělí na dvě poly;
Ode Tater kvěl ho onen holý
Chlumec, Čechů statných původce,
Moře, ostrov zalkej hluboce,
Na nichž měla láska chrámy, školy:
Z krajů, v kterých lásky zmizly práva,
Ber se k pouštěm oněch divochů,
Kde víc sardce řídí, nežli hlava;
Pouč mladých, kteří ještě posud
Beze strasti žili, jinochů:
Že je lásky mnohem větší osud.