Chtěl sem pěti králů českých trůny,
Bratrů příchod, Vlastu s Libuší,
Chtěl bič boží, kterak do kuší
Střely klásti svoje učil Huny;
Tatry zlaté, Tokaj, ticho luny
Perst se tytýž hráti pokouší,
Ale klamné vždycky do uší
Mína jen a Mína znějí struny:
Slohem prostým bájky, květy, říše
Psát se jmu, než péro svévolné
Tahy jiné, jiné ruka píše;
Ani řeč má s vůlí kráčet neví,
A co v spolku lidí nevolné
Sardce kryje, kvapný jazyk jeví.