Doba bije: člun už slojí v brodu,
Veslo k spěchu zove nezbedné,
Strach mne jímá, líce obledne,
Ještě chvílku, volám, ku rozchodu!
Nohy rychlé znaly času škodu,
Rozvlasená oknem vyhlédne,
V náruč letí, v hrůze bezedné
Selzou zmáčen každý stupeň schodu:
To má láska, že čím hoří výše,
Jazyk služby dlužné nekoná,
Upí jenom, lká a nyje tíše;
Zlíbám celou: padne opona!
Jmu se co stín, došed Charona:
Nu vez tedy v onny stínů říše.