„Pozastav se slunce v Gabaonu,
Ať den tento dva, tři spojuje,
A ty, kterou Ona miluje,
Tichá lůno postoj v Aialonu;
Ať se při tom blaženosti skonu
Sardce ještě dlouho raduje!“
Tak sem nyní, slovy Jozue,
Upěl i já ve selz hojných ronu:
Pak sme chvěli v radosti i strachu,
Jako nechávaje v loučení
Trojanský svou Hektor Andromachu;
Ne dny, ale stěsnili sme týdne
Spolu rozkoší i soužení,
Jakových svět více neuhlídne.