O, by aspoň spíše zapomnělo
Srdce na vše její okrasy,
Na blesk očí, na rtů ohlasy,
Snadby ještě jednou ozdravělo;
Jináčby teď pozor na se mělo,
Aniž vedlo s bohem zápasy,
Raději by Tater užasy
A poušť hrůzy, nežli lásku pělo:
Ach to ale nelze srdci mému,
Avšak blud jest po ní bažiti,
Bez naděje láti losu svému;
Zapomenouť? ne, to možné není,
Raději chci věčně toužiti,
Volím nemoc, nežli ozdravění.