Neste jí tam tyto city vřelé,
Tichomluvné noční soumraky,
Rcete šeptem lkavým, kteraký
Vedou boj v nich péče, tužby, žele;
Nes jí měsíc, neste hvězdy skvělé
Plamen zde jak v blízku jednaký,
Rcete mlčelivé oblaky,
Že sem a vždy budu jejím cele:
Rcete řeky, echo, skály nahé,
Jak nic nezná mluviť jiného
Jazyk můj, než jméno její drahé;
I vy větry letu vonného,
Vdechnětež jí, jako vedne, v noci
Jen ji myslí vše mé duše moci.