Kam ste zmizli ušlechtilí snové,
Sladké klamy, zdání přeblahá?
Které kruté ruky odvaha
Zkřísila mne k této hrůze dnové?
„Preč, preč odtud!“ – heslo zhůry slove,
Osud lásku v boji přemáhá,
Nade branou ráje napřáhá
Cherub meč – nu s Bohem houště, křové!
Tajte břehy, louky, stezky, kříčky,
Tajte světu, jež sme soukromě
Vedli u vás vzdechy, mluvy, hříčky:
Přijdeli však hoch sem v štěstí zrazen,
Nech čte nápis tento na stromě:
„Já sem z ráje musel, viny prázen.“