111. Tak teď prostě a tak jemně stojí,

Tak teď prostě a tak jemně stojí, Ach, tak krotce a tak vznešeně, Pelná ohně a tak studeně, Smělá je a tak se předce bojí;

Tak mře želem, tak se k smíchu strojí, Jasným okem tak zří zmateně, Tak chce mnoho, touží skroušeně, Tak nic nechce při vší tužbě svojí:

Ai hle modla k tomu hotová Jako, kde dva bohové se sváří, Mezi nimi třetí hospodaří; Leť tam k Tibru s lístkem holubátko,

Aby hned sem přišel Canova A vzal mramor se sebou i dlátko.