Dunaji, ty i všech toků kníže,
I všech Slávů děde nádherný,
Proč si zniku svému nevěrný,
V cizi moře pěkné vlny hříže?
Víceli tě, nežli Osman, víže
Čisté lásky osud mizerný,
Obrať zpátkem běh svůj stříberný,
A nes k cíli slzy tyto blíže:
Chcešli sobě chvály věnec plesti,
Věz, že není menší oslava
Slzu jednu a sto lodí nesti;
Však i zisk tě čeká, nejen chvála:
Tu ti, jako bratru Vltava,
Tam jak choti v náruč padne Zála.