Snadno bylo voliť Parisovi
Jednu ze tří v řecké pustině,
Když mu různem stály bohyně
Ozvláštěné krásou, mocí, slovy;
Oči lehko snesou, když se nový
Pořád za darem dar vyvine,
Zniklý v srdci druhým pomine
Oučinek, an čas i místo hoví:
Ale komu dáno směle zříti
Tam, kde v těsném blesku směsice
Všech krás duše, těla, vůkol svítí?
Já si oči rukou musím krýti,
Anť se v jedné, ona trojice
Bohyň, jedním rázem na mne řítí.