Nezná srdce, kdy a kde a jacý
Živlové ctí jeho oupadu,
V tisýce se ve svém ouřadu
Milek svodný tváře obracý.
Prška ztichla; žvaví líbě ptácy
Nás k procházce zvali do sadu;
Ana se mi z ruky k pozadu
Vykradne a stromem zatrmácý;
Huj! tu příval, střely, hromy na mne,
Hasým vůkol plamen hořícý,
Jenž se řine z každé krůpě klamné;
Ona v outěk, v houští kde se skryla,
Chopím k trestu krásnou hříšnicy,
A však křivdu sladce zaplatila.