Vyšel sem dnes ráno na zelenou
Louku, kde je s kvítím otava,
A hle, nová pro mne postava,
Ji zřím ženstvem slavským obstoupenou;
Hodika tu s Bernhardovou ženou,
S Božetěchou Šarka, Častava,
Svata, Petrisa a Vojslava,
Rozvitu též vidím zašlářenou:
I víc ještě sousedek a svatek,
Po přeslici, meči pokrevných
Bylo zde bab, prabab, ujčin, matek;
Všecky Ji, co královnu svou, ctily
V poklonách a plesech ve zpěvných,
Potom zmizly, když můj příchod čily.