Věru divná osudů to hračka
Panuje v té světa nížině,
Ta hle jest má nyní mistryně,
Která byla nedávno má žáčka;
Tajemství všech teď mi vykladačka,
Kazatel můj, chrám i svatyně,
Teď má vzívanka i bohyně,
Co jen ondy byla posluchačka;
Já sem hledal u ní žert a smíchy,
Ona pak jest tichý beránek,
Který snímá krajů těchto hříchy;
Už znám, že to víry povědění
Dáno jest i lásce za článek:
Člověk míní a Bůh divně mění.