Ráno včasně, co jen zmiznou svodní
Snové o ní, příštím jitřenky,
Bývají mé první myšlenky:
Přijdeli dnes aspoň psaní od ní?
Pak chvil čísla, dlouhých jako sto dní,
A míl čítám ode milenky,
Až kdy měsíc patří v studénky
Žel, dnem zklamán, oči rozpovodní:
Proč si život, štěstí mladých lidí,
Ach, proč lásky více nešetří,
Která život dává, krášlí, řídí!
Kdybych mohl, sámbych zlaté mosty
S hory k horám zdělal v povětří,
Aby láska zvláštní měla posty.