Podnět ducha tam mne jíti trápil,
Kde byt mají krásné uměny,
Abych, najda jejich prameny
Na Parnasu, moudrosti se napil;
Smělo na chlum nejvyšší sem kvapil
Rozpjatými v tužbě rameny,
Ano jinou, místo Mudřeny,
Zaslepenec, bohyni sem lapil:
Tak se kárá lidská drzost sama,
Když se rozum toulá v zánebí
Nohy blízká pohlcuje jama.
Proto radím, zvláště v mladém stavu,
Že týž pozor dáti potřebí
Na své srdce, jako na svou hlavu.