Na hor chlumy, na nejvyšších čela
Skalin lezu před svou nesnází,
S břehů k spádům, z hlubin na srázy,
Jako srna střelcem ovdovělá;
Však mne i tam tráplivého smělá
Milka ruka ještě sprovází,
Prstem chytrým líčíc obrazy
Jakby Ona před očima chvěla:
Kliď se, zběhu šalný, vzdorně řkoucí
Kráčím na kraj příkré strminy,
Tu tě, tu vás vrhnu ňádra žhoucí;
Již již padám kleje lidi, bohy,
Anť se, ó div, v lůnu roviny
Státi najdu, neuraziv nohy.