V onom kraji, kde se květorouchá
Sála dolinami rozstřela,
Po nichž někdy silná kráčela
Pověstného noha Miliducha;
Sláva, že ji čas a zloba hluchá
Zhanobily, k nebi upěla,
Rada bohů přijdouc zavřela
K její křivdě nakloniti ucha:
Přemítáno dlouho o náhradě,
Každý z bohů vroucně rozpráví,
Jeden to a druhý ono radě;
V tom cos Lada Milku šepce hezká,
Ten ai pannu stvořiv představí,
A sněm tichne, žasne, chválu tleská.