Ó, ne, to nebyl sen! To jaro vešlo zpátky
v mou duši zmítanou, jež mdlá a slabá byla –
a v ňadro chorobné se síla navrátila,
že na vždy zdráv zas byl jsem za okamžik krátký!
To do šera mých cest Tvůj pohled zaplál sladký,
když ke mně přišla jsi tak vznešená a bílá,
bys měkce na čele mi vrásky zahladila
a zlíbala mi skráň s tou vroucí něhou matky!
A z prachu všednosti mne v nové zvedla’s jitro,
a čistou láskou svou jsi zasila mi v nitro
zas novou naději, zas nový žár a mládí,
že v díku s písní svou Tvé jméno zbožně pojím,
můj strážný anděli! Jen jednoho se bojím:
Zda chudičký můj zpěv to vše Ti vynahradí?!