Spi jen, hochu milý,
hle, již měsíc bílý
na nebi tam svítí,
jež je setmělé –
dítě, dřímej sladce,
jako ve pohádce,
v snu se k tobě schýlí
boží andělé.
Andělové boží
přijdou k tvému loži,
každý v duši vdechne
sen ti přesladký,
ve snu zlato, květy,
hrady, města, světy
ku tvým nohám složí
rytíř z pohádky.
Anděl míru k tobě
skloní křídla obě,
dřímej nerušeně,
než ti pominou
snové v klínu matky,
které marně zpátky
volat budeš k sobě,
až ti odplynou.
Až ti, drahé dítě,
osud jednou lítě
zlobu, zášť a hořkost
v cestu nastele...
Teď však dřímej sladce
jako ve pohádce,
dokud hýčkají tě
boží andělé!