Stmívá se nebe, na sta hvězd
z oblaků na zem zří skrytě,
po celém kraji mrtvo jest – –
dřímej, spi sladce, ó, dítě!
Měsíček září do oken
smutně tak s temného nebe,
zvědavě shlíží ve tvůj sen,
jakoby tázal se tebe:
Co duch tvůj na zemi hledá?
Štěstí? To život ti nedá!
Nezbloudíš v žití zápasu
v štěstěny zářivé sítě,
život ti trn dá do vlasu –
dřímej, spi sladce, ó, dítě!
Blažené chvíle dětských let
nikdy se nevrátí zpátky,
provázej tebe v širý svět
alespoň dětský sen sladký,
v snech se duch za štěstím zvedá –
Štěstí? To život ti nedá!
Nedá je, nedá! Jeho spár
zatkne se v duši tvou lítě,
uhasí oheň, shasí žár,
dřímej, spi sladce, ó, dítě!
Ze snů, z těch zbude jenom troud,
hlava níž skloní se tobě,
smrt tebe sprostí žití pout,
v otců svých spočineš hrobě –
Tam snad mír najde skráň bledá –
Štěstí?! To život ti nedá! –