Zda mám Tě rád? Ó, pojď a přichyl skráň
na srdce mé a slyš, jak mocně bije,
a bílou ruku svoji vlož mi v dlaň,
a druhou oviň měkce mi kol šíje,
a zahleď se mi v oko, jako laň
zří do pramene, z něhož sílu pije.
Ó, kéž můj vroucí pohled řekne Ti,
jak duše má to dobře ví a cítí,
že jen Tvou láskou se zas posvětí,
že z Tvojich úst jen mír zas mohu píti,
a na Tvých ňadrech, ve Tvém objetí,
co život vzal mi, mohu zapomníti!