Až v podjeseň se žlutě zbarví sad
a všechny květy zblednou,
ó, zapomeň, že sešli jsme se jednou,
ó, zapomeň, že měl jsem tě tak rád,
že světlá přešla jsi mou cestou bědnou.
Až všechny růže budou v odkvětě
a nebe zamlžené,
ó, zapomeň! Ať duha míru sklene
se duší tvou. Vždyť víš, že ve světě
jsou propasti, jichž nikdo nepřeklene!