Buď tvojí duši mír, jak na vodách,
než nad horami zlaté jitro vzplane,
kde bílý leknín kolébá se v snách,
kde ani vánek nezavane.
Buď tvojí duši mír – a zapomeň
na všechny chmury, jež tvou mysl tíží,
svět aspoň ve snu v ráj se tobě změň,
kam žádný stesk se nepřiblíží.
Buď tvojí duši mír. A provázej
tě na všech cestách, až se vzbudíš z rána,
pod kroky tvými zem se zlatem skvěj
a duhou budiž obetkána.
Buď tvojí duši mír. A jedenkrát,
až pusta bude tobě země širá,
pak pomysli, že všechno musí spat –
jen láska nikdy neumírá!