Již nebem hvězdy počly prokmitati –
my sami šli jsme cestou podle trati.
Noc byla tichá, vlahá, červencová.
My objati šli dlouho beze slova.
Tu děl jsem: V Tobě mír mi může zkvésti.
A Ty jsi řekla: Tys jen moje štěstí!
Pak šli jsme dále nocí roztouženou,
a já se tázal: Chceš být mojí ženou?
Ty k ňadru jsi se přitiskla mi s chvěním
a odpověď jsi dala políbením.
Ó, noci hvězdnatá! Ó, noci krásná!
Ó, noci přesvatá! Ó, noci šťastná!