Líbej!
Nuž, naposled! Zda cítíš, jak se chvěji!
Přiviň se ke mně ještě vášnivěji!
Ó, jak ta chvíle velká je a svatá!
Ó, schyl se ke mně, hlavičko má zlatá,
je Láska zde, zda slyšíš kroky její?!
Líbej!
Líbej!
A nepřeruš to ticho svými slovy –
Tvé polibky, ty mnohem více poví
a sladčeji, věř, duši ukonejší,
než každé lásky slovo nejkrásnější.
Kdy budeme tak šťastni zase, kdo ví?
Líbej!